Pravda je, že někdo kdysi snědl moje srdce. To, co cítím teď, jsou jenom fantomové bolesti. Můj smutek je tak bezbřehý, že si nejsem jistá, jestli ještě někdy naleznu pevnou půdu pod nohama.
V půl čtvrté ráno pracuji ze spaní, což prý nesvědčí o mé duševní pohodě, a dokonce zapomínám i na přípravy oslavy mezinárodního dne tapírů.
Několik dní sdílím byt s mrtvolou, než se konečně odvážím postavit k problému čelem, což jenom dokazuje, že nejraději nechávám věci prostě vyhnít.
Odteď už mě bude strašit jenom duch ducha.
No vidíš, jsi ještě v normě. Měl jsem známého, který tvrdil, že se cítí, jako kdyby ho někdo umlátil jehněčí kýtou a pak tu kýtu sněd.
OdpovědětVymazat