Mám nařízený klidový režim, přesto však musím většinu odpoledne předstírat, že jsem paní, která si vyrazila do lesa na houby a potkala ducha, co na ni zaútočil shnilými kaštany a loňským listím. Duch je zjevně příliš mladý a své řemeslo se teprve učí; ještě netuší, že nejefektivnější je útočit loňskými sněhy.
Filosofka se zamkla ve vysoké věži a jedno z jejích dětí spolklo klíč. Jednou za čas, mezi žonglováním s barevnými kamínky a přeměňováním předmětů denní potřeby v improvizovaná kousátka, vypouští z okna papírové vlaštovky s hustě popsanými křídly, to aby se nemohly rozplynout vysoko v oblacích.
"Takhle je to pořád," říká trochu posmutněle, trochu rezignovaně.
A já jen mlčky pokývám hlavou, neboť jsem kdysi zameškala úplně první hodinu filosofie. Nikdy jsem se tak nedozvěděla, co je to vlastně moudrost.
Nejlepším způsobem, jak zahnat ducha, je prý vysmrkat se do něj.
Červených kraťasů by však byla dozajista škoda.
Smrká se zásadně do kalhotek.
OdpovědětVymazat