Zálesák se vrátil. Vystoupil z Klubu podivných papučí, oči pod hustým obočím mu však jiskří stále stejně.
A mně se třesou ruce ze zcela směsných a nepřijatelných důvodů; do jisté míry to však lze považovat za nečekaně dobrou zprávu.
Nejspíš bych se měla poohlédnout po knize "Podívej, jak rostu - Králík", mohla by se mi hodit k sebeobraně.
Zdá se mi to, nebo poslední dobou nějak víc myslíš na tělesno?
OdpovědětVymazat