Rány v betonové kůži náměstí se začínají pozvolna zacelovat, jiné šrámy se však hojí mnohem pomaleji. Severské naděje zhasly, nastává polární noc.
Žiji sama v prázdném městě, kde jsem jen já, přízraky a lidé, kteří se mě netýkají. Jsou jako figurky v počítačové hře, s nímž se nedá zahájit hovor.
Pořád ve mně rezonuje pocit, že bych se chtěla vrátit domů.
Jen si už nejsem jistá, kde to doma vlastně je.
Doma je tam, kde máš milovanou bytost!
OdpovědětVymazat