neděle 19. července 2020

Cota austriaca, marunek rakouský

Celý týden jsem nucena snášet zápach připomínající dlouho nevyklízený kočičí záchodek, do něhož někdo navíc hodil zapařený hadr a kilo hnijící cibule, zápach, který čas od času odrovná i odolné zaměstnance pošty. Celý týden vykládám každému na potkání, že už nadosmrti budu vděčná za to, že mohu izolovat proteiny z telecích brzlíků a nemusím v obrovském barovém mixéru homogenizovat smrduté tropické ovoce. Celý týden naříkám, aspoň pokud zrovna nejsem nucena zdržovat dech.
V pátek večer dostanu darem mochi koláčky s příchutí durianu.
Jsem doopravdy ráda, že jsem našla někoho, kdo přesně ví, jak mě potěšit.

V obchodě se sportovními potřebami prodávají trička podporující předsudky o dikobrazech a v asijské restauraci servírují japonskou omeletu, jejíž hladina se hemží tančícími rybami, které v hřejivé atmosféře naposledy vzpomínají, jaký to je pocit plout.
Mezi mističkami s wasabi a sójovou omáčkou spřádáme plány, vlastně však není co plánovat. Jedinou podmínkou nevšedního je dostavit se včas na místo pečlivě vyznačené šipkami a vyplnit jednoduchý formulář.

Za časů poklopu by to bylo jiné. Za časů poklopu byli i pachatelé nelegální činnosti ohleduplní. Za časů poklopu nemusel nikdo svým podpisem stvrzovat, že pokud bude vykazovat známky silně asociálního chování, přijde ve znečištěném oblečení nebo se bude pohybovat na jehlových podpatcích, může být vykázán.
Jenomže poklop byl odstraněn, neboť dnešní doba není nakloněna dobrodružstvím. Alespoň ne takovým, která nejsou zpoplatněna, ačkoliv by zpoplatněna být mohla.
Proto obdržíme svítilnu, reflexní pásku a zkušeného průvodce.

"Musím vás upozornit, že společně vstoupíme do životu nebezpečného prostoru," říká pán s baterkou vážným tónem. "Pravděpodobně se tam zmrzačíte. Prosím počítejte s tím, že když se vám tam něco stane, tak vám nebudeme volat žádnou pomoc. To by nám to tu totiž okamžitě zavřeli."

Dostaneme dvacet minut na klouzání po obloukovitě klenuté podlaze, vdechování plísňových spor a snahy o fotografování bez stativu. Opět mám nutkání houkat na ozvěnu, a to nás ani nevpustili do prostorů, kde člověk pustí Mozarta a dostane death metal.

Možná ještě nakonec budu litovat toho, že jsem si odmítla zakoupit růžové brýle. 

1 komentář: