Stojím nad propastí lomu Hády. V tůních kdesi pode mnou plovou plovatky a krouží okružáci a slunce protkává rákosiny zlatem.
Stojím nad propastí a dívám se do hlubin. Dávno jsem se však přestala zajímat o pátá patra.
Už totiž vím, že z podhoubí jezer občas raší zbrusu nové ostrovy a že některé rostliny časem ztrácejí na fototoxicitě a získávají na fotogeničnosti.
Na louce, kde prý v létě čas od času vzplane vzduch, sním škvarkovou placku a vydám se klopýtat přes mechem obrostlé popadané kmeny stromů.
Už ne tak docela sama.
"Když nás někdo přepadne, můžeme ho praštit netýkavkou."
Ty jsi prostě Mácha, akorát v podprsence!
OdpovědětVymazat