Ráno jsem potkala anděla. Seděl u popelnic, hlavu měl položenou na kolenou a oči přivřené; snad aby se nemusel dívat na ulomená křídla povalující se na chodníku opodál.
Když jsem se později vracela, ležel už mezi odpadky, zpola zarovnán igelitkami.
Prostě to vzdal.
Řekli mi, že jsem prý jen "collateral damage" a že se budu muset odstěhovat.
"Komiks o chaperonech si beru s sebou, to je jisté," řekla jsem, když ze mě opadl prvotní šok. "Ale co vydry?"
(Co vydry a rozpustný polární medvěd? Co má opečovávaná sbírka prázdných krabic od papírových kapesníků? Co uvadlé liány a vzkazy na obalech od sušenek a čokolád? Co razítko ve tvaru modré opice? A co mrtvý brouk z kávovaru, můj tichý společník?)
Copak můžu jen tak odejít a všechno to tu nechat?
Až budu řešit problém s landlordem, už vím, jak se z něj vykroutím.
OdpovědětVymazat"Ale co vydry?"
Ty dělají co, když jim sebereš střechu nad hlavou? :pancakeface: