Ztratila jsem číslo tři a číslo sedm. Sedmička se na podlaze proměnila v mrtvou myš.
Uprostřed noci pukla země, louky se však stále táhnou do daleka.
Ležíme mezi zlatavými řepíky a prošedivělými kozími bradami. Nad námi v zástupu putují přízračná nebeská stvoření.
"Tohle vypadá jako kostra hada, který právě něco spolkl," řeknu.
"Spíš jako taková ta krevetka, co má spoustu nohou," odpovíš.
Chvíli mlčíme.
"Musím přijít na to, kdo je Blankytný medvěd," řekneš.
"Vždyť to jsi přeci ty," odpovím.
"Pak už jsem jen odpočítával vteřiny. A když jsem dopočítal, objevil se v zatáčce autobus, ve kterém jsi seděla."
(Umím to i naopak. Když budeš odpočítávat teď, zmizím, jakmile řekneš nula.
Ta nula pak zůstane navždycky viset ve vzduchu, jako kruh prázdnoty, z něhož není úniku.)
Až budeš prošedivělá nemocemi, vzpomeneš si na brtníka. A na to, že na nebi tehdy táhla petrolejová oblaka, či se vlastně soukala kostra hada, až do nevidím!
OdpovědětVymazat