Čaj je příliš horký a čokoláda chutná jako vosk, ale spacák příjemně hřeje a chrání mou páteř před lezavým chladem (pokud je tedy ještě co chránit).
(Zastoupení dřevin: 39% borovice černá, 30% borovice lesní, 12% javor klen, 8% trnovník akát, 7% jírovec maďal, 3% modřín opadavý.)
"Věděl jsi, že akáty jsou vlastně takoví záporáci rostlinné říše? Hezky kvetou, jsou nenáročné na pěstování, ale zároveň z kořenů vypouštějí jedovaté látky, které zabrání ostatním rostlinám vyklíčit někde poblíž," říkám.
Říkám to a dobře vím, že nejsem bříza, vím, že nejsem ani olše, vím, že jsem právě takový akát, který na první pohled vypadá přívětivě, ale když si ho pustíte do života, promění vám ho v poušť.
"A to vymýšlíš často, takové bláznivé spontánní akce?" ptá se Pozemšťan.
"Ano," odpovídá Bytost. "Vlastně ano."
(I had make myself a monster just to feel something
ugly enough to be true.)
Chvíli sedíme mlčky a město pod námi je jako hvězdokupa
a auta jako meteority řítící se přímo do černých tlam přecpaných svítícími zuby
(tomu se říká hyperdoncie).
Aspoň, že mléčná dráha vždycky chutná po jahodách.
Jsi věčně zelený strom.
OdpovědětVymazat