"Mung bean nuclease is a nuclease derived from sprouts of the
mung bean (Vigna radiata). It cleaves single-stranded DNA molecules and is used
in biotechnological applications to remove single-stranded DNA from a mixture
also containing double-stranded DNA."
Přišla jsem pozdě.
I na louce uprostřed města už tma ovíjí stébla trávy a proplétá se mezi zatoulanými igelitkami.
Chlapec, u nějž mě vždy překvapí to, jak je vysoký, natrhá plnou hrst ostřice a vyhodí ji do vzduchu. "Vůbec nefouká," konstatuje.
Chvíli běháme sem a tam, jen abychom se přesvědčili o pravdivosti toho tvrzení.
"No co, půjdeme aspoň na kafe," řekne, i když mně už smutkem těžknou řasy.
V prostoru mezi znepokojivými obrazy a znepokojivými lidmi mluvíme o hrách a slovních hříčkách, a když mi úzkost sešije rty k sobě, vytváříme prostor se znepokojivým mlčením.
"Loni jsem dal sestře k Vánocům takovou zajímavou hru. Jmenuje se to Scythe. Někdy bych si to chtěl zahrát."
"Tu mám taky. Ještě jsem ji ani pořádně nevybalila z krabice."
"Tak to bychom se na ni mohli podívat spolu, ne? Třeba někdy o víkendu, až budeš mít volno."
"Snad."
Má nedůvěřivost pramení z času, který se zdál kratší, než by se zdát měl, a možná i z předtuchy o zvonění telefonu.
"Přijdu na byt kolem osmé. Tak se tam potkáme. Jasně. Ahoj."
Nejraději bych mu s výkřikem
Co ty po mně vlastně chceš? hodila na hlavu bílou porcelánovou konvičku, místo toho však jen mlčky zírám na dno svého hrnečku a pokouším se odpověď vyčíst sama z nečajové sedliny rooibosu.
Ze všeho nejvíc se ale těším do vlaku.
"Doopravdy doufám, že z Brna brzy zmizím. Ještě se mi tu nestalo nic dobrého."
"Ale no tak, tomu nevěřím. Už jsi v nějakém jiném městě potkala člověka, který by pouštěl draka na ulici v centru?"
"Proletěl mi zubr zdí,
doufal, že to ubrzdí."