V příliš krátkých se šatech pokouším pohodlně uvelebit ve vyprahlé stepi. Nevědomky pletu úzkostný věneček ze suché trávy a bez odporu se nechávám požírat mravenci.
"Musíme si to užít, dneska to bude naposledy," řeknu a ani sama nevím, co přesně mám na mysli; jestli velkolepý závěr festivalu, blížící se definitivní uzamčení nejlepšího místa pro pozorování ohňostrojů, nebo konec konce léta.
Když se nebe rozzáří, uvědomuji si, že opět necítím to, co bych cítit měla.
Vracíme se zpět do výchozího bodu, cyklus uzavřen.
Tvůj cyklus ale není uzavřen, začíná se.
OdpovědětVymazat