Nemám žádné ambice soutěžit, přesto se však cítím být mimořádně polichocena, když mě započítají mezi soutěžící. Alespoň na chvíli mohu doufat, že vypadám mladě, i když za tento omyl nejspíš může skutečnost, že si některý z porotců zapomněl doma brýle.
Přestože jsem si v hloubi duše vědoma toho, že každý na první pohled pozná, že už mi není osmnáct, sny mám úplně stejné jako tehdy.
Jen teď už vím, že se pravděpodobně nikdy nesplní.
Dum spiro spero, jak to říkali (na naše poměry) ti nepředstavitelně houževnatí Galové v Ripě.
OdpovědětVymazat