Občas cítím, že moje tělo se pohybuje, ale moje vědomí nad ním poletuje v šedivém obláčku, který může každou chvíli rozfoukat vítr; a je v tom trochu smutku a trochu volnosti jako v loučení před dalekou cestou.
Pro jistotu dostávám prvomájový polibek pod několika stromy v různých fázích odkvětu, slzy mi však tečou pouze z všudypřítomného pylu, nikoliv z dojetí.
Nejlepší odměnou za bloudění bažinou, v níž číhají divoká prasata, je rozverný obojživelník mávající tlapkou, já však dovedu jenom litovat nepřítomnosti černo-oranžového vodního draka.
Myslím, že Mackův 'Saturnin zasahuje' je dependantní na mochně husí. Ale neber mě tady za slovo, přece jenom... jeho autor je vesměs silná osobnost, silnější než dílo, takže jsem mohl zaměnit lyrický subjekt s něčím reálnějším!
OdpovědětVymazat