Těsto podivné konzistence funguje jako křišťálová koule, lze z něho vyčíst průběh exkurze do labyrintu plného zlatých čtverců a lepivých ploch.
Všechna písmena teď vypadají jako uplakané oči s řasami zvýrazněnými řasenkou.
"Vážně se divím tomu, že tak toužíš napsat knihu. Vždyť knih už je na světě plno a nikdo je nečte."
Snad by se mi mělo ulevit, když umím pouze kupovat prázdné sešity a jen si představovat, co do nich napíšu. Jen nemám ráda, když někdo špendlíkem propichuje mé vzdušné zámky, tuze se totiž bojím hlasitých ran.
Ze všech bláznivých skutků je šlapot po snech nejdivočejší!
OdpovědětVymazatNenech se p(r)opichovat.
OdpovědětVymazat