Za uzamčenými městskými hradbami fouká. Nad plání posetou mrtvolami smrků se slévají a znovu oddělují hejna černých much a do zlověstného ticha zvoní alobaly.
Pokud mám zvolit směr, pokaždé vyberu ten horší.
Kraj ropných vrtů nabízí skryté poklady, neprostupné houštiny a tajné vojenské laboratoře sloužící ke šlechtění monstrózních zvířecích mutantů, kteří dovedou vyrvat ze země strom i s kořeny. Ve dne obludy povětšinou spí, jejich chrápání však drolí skály a strhává kůru z kmenů.
"Podle těch zdí tam chovají aspoň nosorožce," řeknu, když se konečně odvážíme nahlédnout do areálu kasáren, obehnaného železobetonem a ostnatými dráty.
"Ale k čemu by pak byla taková cesta kolem dokola?"
"Na safari přeci."
Proti thrilleru o nestvůrách je hmyzí porno poněkud nudná záležitost, zvlášť když se celorepubliková nenávist přesunula od životu nebezpečných fialových brouků k lyžařům a jiným svévolníkům.
Hlaváčky jarní stále kvetou, nezáří však už tak do daleka jako loni. Nezadržitelně se blíží noc, je proto zapotřebí věnovat víc pozornosti květům tmy.
"Tak tohle je pipla osmahlá," říkám. "Jedna z kytek, kterou znám jenom z botanických prezentací. Vždycky mě hrozně rozčilovala tím svým jménem. Jak se něco může jmenovat pipla osmahlá? Vždyť je to zhruba tak otravné jako Obilní trh nebo Tranzitní plynovod. Představ si, že v Brně existuje zastávka jménem Tranzitní plynovod!"
Můj monolog přeruší až náhlá zastávka pod rozkvetlou jabloní.
"Tohle není třešeň," upozorním.
"Já vím. Ale je to kvetoucí strom."
Poznámku o tom, že ještě není prvního května, si raději odpustím.
Utíkáme proti větru a z ledového vzduchu nám slzí oči. Utíkáme po cestách, na nichž se objevují imaginární drahokamy, utíkáme podél omamně vonících porostů fialek, utíkáme kolem sýpky tak škaredé, že by se za ni nemuseli stydět skřeti v Mordoru.
Ve vlaku podávám lístek postarší paní průvodčí s účesem na Jágra.
Čte: "Patnáctého února, dvacet jedna padesát pět."
Nevěřícně se na mě podívá.
"To je starý, vyhodit!" zavelí.
Nechápe, že patnáctý únor jednoduše chce být součástí časových smyček.
Teda, začal jsem se smát, když jsem slyšel její jméno! Pipla, jako domácký tvar Pip**.
OdpovědětVymazat