Trpím polibkovým OCD a kočky stále ještě nemají dostatečnou hladinu provázkových živin.
Umývám nádobí. Chlapec leží v posteli a píská si Ódu na radost. Z pocitu osamělosti zkouším barvit vejce červenou řepou, docílím však jen toho, že se z bílých vajíček stanou obyčejná hnědá. Přebytečné kopřivy vyhodím z okna.
Velmi by mi pomohlo, kdybych si konečně uvědomila, že můj život není příběh z knihy. Nemusí dávat smysl od začátku do konce.
Vždyť příběhy v knihách nedávají leckdy žádný smysl, vzpomeň na Kareninu!
OdpovědětVymazat