Plastová chobotnice ve výloze sní svůj nekonečný sen o avokádu, okna katedrály se krčí za obrovskými lahvemi Coca Coly a mrtvola není mrtvola, nýbrž jen dobře vyzrálý sýr. Lidé se hemží jako mravenci v mraveništi, jejich tenké nožky jsou však při každém kroku nuceny bojovat s lepkavou vrstvou složenou z vylitého svařeného vína a přepáleného omastku z klobás, která souvisle pokrývá dlažební kostky i betonové chodníky.
Zázvorové sušenky, co přistoupily v Břeclavi, všem učarovaly - i těm, kteří ze zázvoru obvykle moc nadšení nejsou.
Nic jiného se však ani nedalo očekávat.
U stánku s pečenými kaštany chvíli přemýšlím, jak by se jim asi plavalo v krásném modrém Dunaji - a najednou mě napadne, že jsem vlastně teprve ve fázi plnění prvního kaštanového přání. Není tedy nutné zatěžovat svými požadavky další řeku.
A navíc jsem své přání tenkrát nejspíš vůbec neformulovala tak nemoudře, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Ovocný punč je neskutečně přeslazený, stejně jako hrníčky, že kterých ho pijeme.
Možná jsou však přesně tak sladké, jak by měly být.
Mimochoděm světlík mě zaujal. Za odměnu bych mu vtisknul nálepku "raw" zápisek. V nich se tradičně nebojíš vydávat. Kaštan je více cestopisný a méně určitý. U kaštanu působíš víc jistě, protože máš nasazenou škrabošku chiméry!
OdpovědětVymazat