Místo obvyklých dotazů na přesnou barvu svetru musím nečekaně čelit příliš osobním otázkám ohledně svojí budoucnosti, což spotřebuje každičkou molekulu glukózy v mém mozku.
Je doopravdy štěstí, že jsem už vzala na milost Mila oplatky.
Příběh o setkání na schodech poté vyprávím slabým hláskem ještě několikrát, jen proto, abych sdělila podstatnou informaci jinému člověku než tomu, na kterého mluvím.
Zpráva byla doručena, teď už záleží na tom, jak s ní příjemce naloží.
Molekul máš víc.
OdpovědětVymazat