Pořádáme malé vodní slavnosti, zábavu nám však kazí počítač, který si každou půlhodinu uvědomí, že život nemá smysl, a proto se raději vypne. Netrpělivě čekáme na slavnostní žbluňk, tůňka je ale nebezpečně zamořená modrou smrtí.
A já každý den tvrdošíjně roztahuji žaluzie, aby se nezjistilo, že ve tmě trochu svítím.
"Zítra nás čeká šestnáct litrů pufrů."
"Nakonec z toho přefiltrujeme sami sebe."
"Já se sice každou chvíli rozpadám na malé kousíčky, ale stejně si myslím, že bych ucpala filtr."
"Já bych se naopak celý stal součástí průtočné frakce, protože ve mně nic není."
Odpověď, která mě napadne, zní jako heslo z nějaké reklamy.
S koncem týdne se mé sny rozpouští, jako když vítr rozfouká mlhu v údolí, přesto se však až příliš zajímám o ohřívání rohlíků v mikrovlnné troubě.
Když nemohu být lamačka srdcí, snad se stanu alespoň dobrou lamačkou pipet.
Přirovnal bych Tě k horizontu událostí. Jakmile do Tebe člověk vstoupí, už není cesty ven!
OdpovědětVymazat