.jpeg)
Po dlouhé době vyprávím sérii vtipů o jezení polévky, když fouká vítr, a při léčbě Otta, který onemocněl erorem číslo tři, si záměrně nechávám narušovat osobní prostor.
Zahajuji další světovou válku tím, že ostatním vnucuji knihy, na které nedám dopustit, a na malou chvíli dovedu sama sebe přesvědčit, že štěstí nemusí být vždy lež nebo iluze.
Interakce s některými prostory člověka naučí, že i mražená treska může mít depresi.
Těsno, těsno je mi. Ale krhavé oči popírají těsnost, obepíná je touha po dusotu dalších řádků zde vtištěných!
OdpovědětVymazat