Prodělávám těžkou otravu porcelánovou miskou a záchvat úzkosti z něčeho, co ani nemohu dělat. Občas by se mi hodilo nějaké tlačítko, které by dokázalo deaktivovat generátor katastrofických scénářů.
Váhavé závaží bylo odstraněno; žít ve městě, v němž žít nechci, tak paradoxně bude opět o něco těžší.
Možná, že ses mazlila s panenkou, když jsi chodila do školky, česala jsi ji, šila šatičky. Ale i když nyní jsi v jiné situace, pořád jsi to Ty, nezměněná vlákna Tvé osobnosti jen spí v lebeční dutině, jen tam odpočívají.
OdpovědětVymazat