Strčila jsem hlavu do mixéru, a proto hrozí, že mě sbalí nějaký fyzikální alfasamec. Vtipy o učitelce zpěvu se se mnou nejspíš potáhnou tak dlouho, až nakonec rozhodnu naučit zpívat.
Mám v dlani vepsané číslo 700 a s myšlenkami na to, zda by se vyšetřovatelé touto poznámkou zabývali, kdyby dnes našli moje tělo, rezignovaně zamražuji poslední zbytky naděje. Nejsou v ní larvy, ba ani krevetky, nýbrž klubka hadů, která se nikdy nepodaří rozmotat.
A v sídle organizace, do níž bych zapadla svým mentálním věkem, jsem přinucena ukázat úsměv, který bych si přála raději skrýt, a bedlivě zkoumám mechanismus měření času pomocí koček.
Tentokrát na mě venku nikdo nečeká.
V Menze se usmívej co nejvíc, tam nalezneš přítele!
OdpovědětVymazat