Na sídlišti pravěkých kultur rostou lysohlávky a na nedalekém poli se nachází mateřská školka pro traktory.
("To je jistě záměr," řekneš, "že mají pole hned vedle továrny na traktory. Určitě tam mladé traktory jezdí trénovat předtím, než mohou vyrazit do světa."
Usměju se zpoza svého sýrového sendviče.)
Když člověk rozkousne trnku, je to podobné, jako by si po jazyku rozetřel lžičku jílu. Možná právě proto se tomu tolik bráním; mám ještě v živé paměti, jaké to je, když člověku všechno chutná jako bláto.
V posledních paprscích podzimního slunce se odvážím na chvíli odložit to, co mě tak tíží na ramenou. Obdélníčkový svět je náhle vyplněn hřejivou ovčí vlnou a šedavým, opršelým bodláčím.
"Ovce nemají trpělivost," řekneš po chvíli.
"Ale já ano," odpovím.
K těm lysým hlavám mám citový vztah, inu... prostě... pomohly mi... být normálním. :)
OdpovědětVymazat