Jakási velmi přitažlivá brambora si se mnou hraje na schovávanou a vždycky, když už ji mám na dosah, předstírá, že si jen tak sedí v hlíně.
Slova zmíněná jen tak mimochodem nad terapeutickými sušenkami však možná naznačují zásadní změnu v rozložení sil.
"Když vám někdo zlomí srdce, máte plné právo zlomit jeho kartičku do supermarketu," směju se, až mi málem zaskočí čokoládový drobeček, a pokouším se tvářit, že mě jen tolik pobavila představa sbírky artefaktů ukrývajících se v peněženkách.
("Dál už to znáš. Potom už mě nebudeš potřebovat."
"Ale já tě přeci potřebuji pořád. Bez tebe jsem totiž naprosto zmatený.")
Po kapsách prý nosím naději, nejspíš však použitelnou jen pro analýzu dvě stě padesáti šesti odstínů šedi.
Máš o zábavu postaráno.
OdpovědětVymazat