Přemýšlím nad tím, jak se vlak poprvé dostane na koleje, a vytvářím dopravní metafory, které se už zítra mohou snadno stát realitou.
Nukleonové kyseliny přelézají přes okraj tabulky a omotávají se mi kolem kotníků. Lizín se skloňuje podle vzoru limuzín a je rodu životného.
Až někdy založím hudební skupinu, pojmenuji ji Solubilní tety.
Znáš ten pocit, ne? Když jsi unášena vánkem vlaku blížícího se k nástupišti. Máš pocit, že jsi tak blízko rychlosti, a tolik toužíš využít momentum, stačilo by jen krůček popojít, v tom jsou vlaky a vláčky stabilní, za to je mám rád, poskytují onen příslib svezení se za všechny prachy, pocit, který Ti nedá helikoptéra ani bentley.
OdpovědětVymazat