Ze srpna se stal listopad. Zpod hebké mlhy vystupují ostré hrany ledových krystalků a temnou modř pozdního večera protkávají stříbrné nitky deště.
"Nejsem zvyklý na tak dlouhé telefonáty, začalo se mi dělat divně," sdělil mi chlapec poté, co spěšně zavěsil. Mluvili jsme (ó, hrůza!) celou půlhodinu.
Nálev z chameleona se těší velké oblibě.
Jsem frakensteinovská nestvůra s přišitou nohou a vymýšlím katastrofické scénáře na základě významového rozdílu mezi slovy setkávání a shromažďování. Možná bych měla svou fantazii soustředit k sepsání nějakého hororu, třeba toho o tapetách.
Nedaleko půlkilometrové jámy v zemi stojí trafika, která zažívá minimálně tisící den blbec v řadě, a uprostřed geometrického lesa spokojeně pochrupují na mechových polštářích červené muchomůrky v krajkových nočních košilkách.
Když chlapec s pažitkovýma rukama potká dívku s chmelovýma rukama, dostane dívka místo sladkého polibku trpkou pusu.
Koupit nakládaný kopr může být někdy obtížnější než sehnat mražené hlemýždě.
Epidemie pokryla doposud neutrální slovo "čísla" neodstranitelným nánosem nepříjemných asociací. Na druhou stranu sebou teď aspoň necuknu pokaždé, když někde narazím na slovo "statistik".
Nedaleko náměstí, které není dostatečným důvodem, stojí rozbořený pomník hudbě a lásce a ve skalách nad Morií se povalují ztracené prsteny. Vydávám se fotit jezírka s rákosím, každé rákosině však vládne minimálně jeden postarší nudista s pupkem.
Nejdůležitější entomologická publikace nese název Ferda mravenec.
Nastoupit do vlaku EC Hungaria znamená vystavit se riziku čehokoliv - od několikahodinového zpoždění, přes požár lokomotivy a zjevení poltergeista libujícího si v tahání za záchrannou brzdu, až po setkání s průvodčím, který vás rozpláče předstíráním prodeje jízdenek.
V kraji komárů a cyklistů příliš nepečují o automatické mlýny, zato tam však ve velkém pěstují rostliny, jimiž se můžete učichat k smrti. A na uměle vytvořeném ostrůvku tu zprostředkovávají přechod mezi paralelními vesmíry.
"My jsme se o něčem takovém bavili? Vůbec si na to nepamatuji."
"Tak to ses nejspíš právě dívala ve vedlejším vesmíru na platan."
Možná jsem se místo pozorování památných stromů měla přesunout někam, kde jsem nikdy nenechala odejít ty, na nichž záleželo.
Práce s ledkem mě omrzela, mými novými favority jsou selen a molybden. Připravuji proto roztoky solí ve všech barvách duhy, jen abych z nich mohla namíchat tekutinu připomínající vzorek ranní moči.
Krycím názvem pro škvarky je prý slovní spojení "moravské müsli".
Zbavuji se vaflovače, nefunkčního fotoaparátu a miniaturního hasičského auta výměnou za knihy plné insomnie, punkové hudby a absurdních otázek. Dělám definitivní tečku za příběhem, který byl sepsán neuvěřitelně dávno.
Sedíme v parku a nad hlavami nám každou chvíli zahvízdá netopýr.
Vyprávím o krysí žloutence a umlkám uprostřed nedokončené věty; v ústech stále ještě cítím pachuť bláta z tunelu vedoucího na Náplavku.
"Poslouchej... že ty jsi dneska nějaká smutná?" povídá Pan Trnka.
"To se ti jen zdá," odpovím. Taková jsem pořád.
Chtěla bych mu říct, jak moc mě mrzí, že jsem mu vlastně nikdy nedala šanci.
"Možná jsem ti prostě jen nedovedla odpustit, že jsem kvůli tobě dvacátého druhého června roku 2018 zmeškala nejdůležitější telefonát svého života," vysvětlila bych.
Kdyby pochopil, snad by mě to jednou provždy osvobodilo.
Jsem si však dobře vědoma toho, že procházení pozůstalostí vždycky tak trochu oživuje zemřelého, a tak mlčím.
Dlouho mlčím.
"Takhle pozdě večer mají v Lidlu už všechnu zeleninu vyprodanou," řeknu pak.
Všechno by mohlo být jinak, ale není.
Spotřebováváme půl kila tak vzácné komodity, jakou je mouka, k přípravě pokrmu, který by jistě vyvolal nepříjemný záchvat úzkosti v osobách trpících tryptofobií. Místo plánované rozlučkové párty s Ikeou pak bloudíme po městě ve snaze nasbírat dostatek peří na perutě, neseženeme však ani památeční jablečnou limonádu s vlhou.
Na sobotním programu je tradiční podzimní hněv na kukuřici, pronásledování krasového plže v roští a pátrání po původu migranta z čeledi šácholanovitých. Zkoušet si usnadnit cestu se nevyplácí. Většina zkratek končí v trní, pod prudkým kopcem nebo na smetišti.
Ať zamířím kamkoliv, stejně se pokaždé vrátím na pole, kde jsem zakopala nejvíc ze své hořkosti.
Nejspíš proto, abych se konečně naučila uklízet po sobě odpadky.
Smyčka se nepříjemně utahuje a už i zajíci dodržují předepsané rozestupy, snad aby se nepokřížil koronavirus s tularémií.
Některý z pravověrných introvertů vypustil do světa zprávu, že kdyby všichni lidé přestali na měsíc mluvit, epidemie by zcela vymizela.
Páska přes pusu bude rouška 2.0.
V kapse kabátu teď nosím keramickou slepici s ulomenými dolními končetinami, mutantní kaštan a klíč, který nikam nepasuje.
Vraždící sezóna se koná jednou do roka.
Vrápenci připomínají malé kožené hrušky, které nikdy nedozrají. Když totiž takový netopýr uhyne hlavou dolů, zůstane na tom místě viset tak dlouho, než mu uhnijí nohy.
Tuna mouky ještě nikoho nevyléčila, natož pak tuna těstovin.
Čas se zastavil v pět hodin a pět minut ráno. Pan Trnka odjel na prohlídku mrkacích aut a hvězdicového domu.
"Tajné vozidlo je jako tajná milenka," píšu mu.
Najednou se mi stýská po lidech, kteří se ještě dovedou pro něco se nadchnout.
Pod dramaticky vyhlížejícím nebem vedu rozhovory s chlapcem, který má hřívu růžovější než pink fluffy unicorns. Společně pozorujeme pestrobarevné papoušky, jak se nechávají konejšit hudbou rybího muže. Prý bych si měla vyšlechtit tapírovník - strom, z jehož kmene pučí tapíří hlavy - a napsat o tom knihu.
Moje nové oblíbené slovní spojení zní poučený odhad.
